Závěr

Jak je z předchozího textu diplomové práce zřejmé, pokusila jsem se prostudovat téma kladského lidového vyprávění z více úhlů pohledu. Vedle archivního studia jsem se zabývala také terénním výzkumem.

Na tomto místě se kromě celkového shrnutí problematiky budu věnovat i utřídění obecnějších otázek, na něž by měla být tato práce alespoň částečnou odpovědí.

Studium velkého množství historické literatury mi umožnilo získat ucelený náhled na jednotlivé problematické historické etapy česko-kladské otázky. Podrobné studium těchto materiálů se stalo základem výzkumu, který jsem předložila v poslední velké kapitole.

Prostudovala jsem většinu kladsky zaměřené literární produkce ze čtyřicátých let. Jsou to tisky menšího rozsahu, vesměs s nacionálním podtextem. Této problematice jsem se v práci také věnovala, byť v míře odpovídající záměru poukázat na dnešní situaci v „Českém koutku“, na dnešní stav kladského vypravěčství a osídlení.

Předpokládala jsem, že ve fondu Josefa Štefana Kubína najdu doklady o jeho metodách přímého zápisu, že doložím autentičnost povídek, které Kubín vydal na základě vlastních terénních výzkumů knižně. Kubínovy stenograficky provedené poznámky jsou bohužel zhusta naprosto nečitelné. Mnoho z nich je dosud neutříděno. Ačkoli je Kubínovi na rozdíl od Jaromíra Jecha věnováno neporovnatelně více literatury, podařilo se mi zjistit a publikovat některá nová zjištění. Týkají se dosud nevydaných lidopisů (Křelina, Hlučínská moravčina) a oddílu přijaté korespondence. Z té lze pochopit, proč k vydání nedošlo, jak problematické bylo vydání některých jiných Kubínových prací a především to, jak Kubínovo etnografické dílo vznikalo.

V Jechově literární pozůstalosti jsem hledala mezi korespondencí více dokladů o spolupráci s Kubínem. Společná korespondence je ale minimální. Touto cestou se tedy o jejich spolupráci nelze více dozvědět. Zřejmě jako první jsem hlouběji prostudovala Jechovu korespondenci s kladskými Čechy po roce 1945, která patří k významnému oddílu celého fondu. Dopisy jsou dokladem nejen jazykové degradace, vypovídají také o sebereflexi kladských Čechů podnícené vědeckým zájmem o ně samotné. Dopisy jsou dále svědectvím o tom, že se i kladští Češi, kteří byli nuceni se po druhé světové válce z „Českého koutku“ vystěhovat, aktivně snažili o zaznamenání kladského lidového vyprávění.

V návaznosti na podrobné prostudování obou fondů předkládám kapitolu porovnávající badatelskou činnost Josefa Štefana Kubína a Jaromíra Jecha. Tato studie je první svého druhu. Z porovnání vyplynuly shody i rozdíly v přístupu k terénnímu výzkumu, k informátorům i ke zpracování nashromážděného prozaického folklorního materiálu. Z dobové korespondence je patrné, jak velký ohlas měla jejich činnost.

V poslední kapitole předkládám vlastní kladský výzkum, který jsem v „Českém koutku“ prováděla v letech 2000 – 2004, a uvádím tu zprávy z jednotlivých výzkumů.

Zvláštní oddíl je věnován kladské povídce, jejím proměnám a jejímu současnému stavu. Kladská lidová povídka se tematicky výrazně zkrátila, téměř z ní zmizely kouzelné motivy, a to v závislosti na celkové proměně přístupu kladských vypravěčů k povídce. Zaznamenala jsem jistou přezíravost v postojích kladských Čechů k vlastnímu folkloru. Celkově lze učinit závěr, že lidové povídky mezi posledními kladskými Čechy už nežijí. Chybí jim další základní a důležitá skutečnost: publikum. V tomto ohledu má tato práce skutečně revizní charakter a nemůže si klást, a ani se o to nepokouší, nárok na nějaký nový objev, přirovnatelný k tomu Jechovu v padesátých letech. Jisté je, že se tento výzkum lidových povídek podařilo provést v Kladsku v poslední možné chvíli.

Kladská lidová povídka se přestala vyvíjet v momentě, kdy se rozbila tradiční sousedství, tolik příznivá a zároveň nezbytná pro její existenci. Proměnil se i vztah kladských vypravěčů k vlastnímu vyprávění – v důsledku změny prostředí podlehl nevratným změnám.

Diplomová práce Kladské sběry lidových vyprávění v „Českém koutku" v Kladsku má zprostředkovat poslední možné setkání s českou menšinou v dnešním polském Kladsku. K zásadním přínosům práce patří především to, že vznikala mj. na základě studia osobní pozůstalosti Jaromíra Jecha, přičemž šlo zřejmě o vůbec první odborné využití. Výzkum je dále založen na srovnání etnografického díle Josefa Štefana Kubína a Jaromíra Jecha. K výsledkům práce se řadí zmapování osídlení české národnosti v „Českém koutku“ v Kladsku. Práce zaznamenává tradiční ústní lidovou slovesnost v celém procesu jejího sdílení a předávání, který je, třebaže ve velmi zúžené míře, patrný na tomto území dodnes. Příloha na internetu zpřístupňuje problematiku české menšiny v Kladsku širší veřejnosti.